Aka-ryu karate dojo Brno

Rádi bychom čtenářům představili,jeden z mnoha oddílů na cestě karate-dó. Jedná se o brněnský klub AKA-RYU KARATE DOJO. Při návštěvě tohoto klubu jsme byli svědky právě probíhajícího semináře základních technik a nácviku jednotlivých pák a přehozů. Oddíl má ve svých řadách několik mistrů ČR a také medailistů z ME, oslovili jsme proto šéftrenéra klubu pana Radka Červeného - 5.Dan, aby nám představil svůj oddíl.

Můžete se čtenářům trochu prezentovat? Jak jste se dostal ke karate a co pro Vás znamená?
Jmenuji se Radek Červený, mám 31let a jsem nositelem 5.Danu v karate Shotokan a 2.Danu ve Fudokan. Bydlím v Brně, kde mám svoje dojo. Jsem ženatý a mám malého syna, který je mou největší chloubou. Nejdříve jsem začal cvičit box a judo. Potom jsem poznal cestu karate-dó a u toho jsem nakonec zůstal. Celkem cvičím 21 let. Na nábor karate mě přivedl kamarád a já to chtěl taky zkusit. Bylo to v SKKP Brno a na nábor nás přišlo asi 300 lidí. Po pár týdnech nás zůstalo asi jen 30 cvičenců. Odpověď na druhou otázku je velmi jednoduchá. Karate-dó je můj život!

Můžete krátce zhodnotit Vaše dosavadní úspěchy?
Já osobně jsem dosáhl na titul mistra ČR v Kumite bez rozdílu vah. Několikrát jsem byl druhý a třetí a to jak v Kata, Kumite, tak také ve Fuku go. U nás v dojo je několik talentovaných karate ka, kteří mají opravdu dobré výsledky, a to jak na domácích, tak i mezinárodních klání. Za všechny bych chtěl jmenovat Zuzanu Lopraisovou - 2.Dan, která se stala 2x mistryní ČR a také získala třetí místo na ME v Kumite žen.

V cvičení karate zaměřujete výuku jenom na sestavy (Kata) nebo i na sportovní zápas (Kumite)?
Je to jako byste se zeptal někoho jedoucího na kole, jestli šlape jen levou nebo jen pravou nohou. V karate se musí cvičit jak Kata a jejich aplikace, tak i Kumite. Bez kompletního cvičebního programu nebude karate nikdy studováno v celé jeho účinnosti a kráse.

Jaký máte názor na sportovní karate a jak přistupujete k tradicím a etice?
Sportovní karate je dobré pro toho, kdo chce sportovat, závodit a konfrontovat se. Nic proti němu nemám, ale mám takový dojem, že dnešní podoba sportovního karate je dosti vzdálená od učení starých mistrů a to jak technicky, tak i duchovně. U nás v AKA dojo se snažíme cvičit karate založené na tradičních principech, a k tomu patří dodržovaní duchovních hodnot zcela jasně. Na druhé straně je naprosto jasné, že jako ne Japonci budeme pohlížet na svět trochu jinak. Ono také co je dnes sportovní, může být za 50 let tradiční (viz.JKA) a co je dnes tradiční, může ustrnout a být zapomenuto. Vše je relativní.

Jaké je věkové složení a kolik členů je zapsáno ve Vašem klubu AKA-Ryu ?
V našem dojo může cvičit každý, kdo se na to cítí. Věk cvičenců se pohybuje od 5 let do 56 let. V současné době cvičí v třech pobočkách AKA Dojo asi 110 studentů. Z toho je 40% žen a 60% mužů.

Vzhledem ke spektru cvičenců, jak je rozdělujete? Máte nějaké pomocné trenéry?
Cvičení se u nás rozdělují především podle toho co kdo umí a ne podle věku. Pro mladé jsou starší cvičenci určitým vzorem a pro seniory to zase popud k tomu, aby je mladí nedohnali a tak všichni dávají do cvičení co mohou. Celkem to funguje. Při cvičení mám několik instruktorů, kteří vedou skupiny. Jsou to zkušení trenéři a závodnici.

Mohl byste nám prozradit, v čem spočívá tajemství úspěchu Vašeho klubu AKA-Ryu ?
Karate-dó je především cesta života a ne sport. Snažíme se u nás v dojo dbát především na realitu cvičení a závody jsou jen další formou cvičení. Jakmile někdo začne sportovní zápas pokládat za reálný boj, tak bude jednou velmi překvapen, že úspěch na tatami nemusí znamenat úspěch na ulici.

Kdo Vám dělá největší radost v klubu, jaké máte dosažené výsledky jako celek AKA-Dojo ?
Takže jen ve zkratce, o Zuzaně Lopraisové jsem se již zmiňoval v předcházející odpovědi. Mezi další patří úspěch Martina Prokeše a zisk druhého místa na mistrovství ČR v kata a také třetí místo Stanislava Božíčka na stejném turnaji v kata. Největší radost mám z každého cvičence, který po vstupu do dojo dá do svého karate vše. Ať celé své tělo i duši a vůbec nezáleží jestli je šampión nebo začátečník.

Co byste poradil zájemci, který by chtěl u Vás v oddíle začít cvičit?
Každý kdo k nám do dojo přijde, si může dvakrát zkusit zacvičit a potom se teprve rozhodne, jestli zůstane a nebo půjde zkusit štěstí jinde. Taky bych mu poradil, aby se nikdy u žádného instruktora nedal znechutit a stále hledal tu svojí pravdu, které věří. U nás v Brně v sokole Židenice cvičíme především pro radost a tak kdo toto hledá, je u nás vítán.

Co byste nám prozradil o svém idolu? Ať už v životě nebo ve sportu?
Je mnoho lidí kterých si vážím, ale nějaký idol tedy nemám. Žádný člověk by se neměl klanět modlám a idolům. Každý máme svoji cestu a po té musí jít každý sám. Slovo idol je odvozeno ze slova ideální a to není nikdo.

Specializujete se tady pouze na karate?
Ano je to tak, karate-dó je hlavní náplň mého cvičení. Ale velice rád si také zacvičím i jiná bojová umění jako je třeba Ju Jutsu a nebo Kobudó.

Co se Vám na cvičení karate dó nejvíce líbí?
Asi se mě líbí karate jako takové samotné. Ale vážně. Mám rád kata HANGETSU a JIU IPPON KUMITE. Dále pak cvičení dlouhé hole – (BO).

A jaké jsou Vaše plány do budoucna?
Plány do budoucna mám dva: Ten první je co nejvíce času ušetřit pro rodinu a ten druhý, dále cvičit a propagovat karate pro ty lidi, kteří o to budou projevovat zájem a kteří chtějí karate studovat.

Co Vám karate dalo a co naopak vzalo?
Přineslo mně mnoho krásně strávených dní, nevšedních zážitků, setkání a mnoho opravdových přátel. A co naopak vzalo? Za ztrátu můžeme považovat jedině to, po čem je nám smutno a je nám líto, že jsme o to přišli a já v případě karate nic za ztrátu nepovažuji.

Na co ve svém životě kladete největší důraz? Co je prstě důležité pro Vás samotného?
Můj život je především rodina a karate. Proto pro mě samotného jsou důležité hlavně tyto dvě věci. A na co kladu ve svém životě největší důraz? Hlavně na to, abych se mohl kdykoliv podívat každému do očí a nemusel se za sebe stydět.

Rád bych ke konci rozhovoru trochu zvolnil v otázkách! Snad Vám to nebude vadit.

Jaké jsou Vaše koníčky, zájmy a máte na ně čas?
Protože se karate věnuji jako trenér profesionálně, tak na ostatní koníčky nezbývá mnoho času a ten který mám, se snažím prožít se svou rodinou – manželkou Ivankou a 11 měsíčním synem Adamem, kteří jsou pro mě tím největším koníčkem. Jinak rád čtu knížky.

Co Vy a akční filmy? Kdyby přišla nabídka na roli, vzal byste ji?
Ha,ha,ha – akční filmy jsou pohádky pro dospělé a nemají mnoho společného z opravdovou realitou boje. Většina lidí to tak nebere a pak jsou v opravdovém dojo zklamáni. Na akční filmy se občas podívám, ale opakuji: berte je jen jako pohádku nic víc. Realita je naprosto jiná. V akčním snímku bych hrát nechtěl. Neláká mě to.

Co byste chtěl nakonec vzkázat našim čtenářům ?
Chtěl bych jim vzkázat, že člověk může dosáhnout všeho, jestliže to moc chce a je ochoten pro to něco udělat. Cvičte – Cvičte – Cvičte !!!

Tento článek a rozhovor věnuji svému učiteli Shihanu Jiřímu Hausnerovi,7.Dan. Děkuji za rozhovor

Aka-ryu karate dojo Brno
Fotografie: archív Aka-ryu

Fotografie

Tento článek byl také uveřejněný v časopise Fighter´s Magazin - zde je ve formátu *. PDF
 

Autor

Antonín Grůza, redaktor serveru Martial.cz | publikováno: 01.03.2005